FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

„Čím víc děláš věci, se kterýma nejsi v souladu, tím víc jsi „předposraný“.

A naopak: Čím víc jsi v souladu s tím co děláš, tím víc máš koule udělat to po svém.“

Hurá, mám manžestráky!

Když už mluvíme o tom nakupování (viz předchozí článek Whatever makes you happy, do it!), tak nakonec jsem koupil v GASu – 50% sleva, jinak bych na takové kalhoty neměl. Tak si říkám, když už stojí 2000 Kč (a původní cena 4000 Kč), tak za co teda platím?

Můj rozhovor s prodavačkou:
Já: „Víte, kde jsou ty kalhoty vyrobené? (Když už stojí tolik.)“
Prodavačka: „é… No asi v Itálii. My jsme italská móda!“
Já: „No, to ještě nemusí nic znamenat.“
Prodavačka: (hledá štítky)

Já: „A tašku mi prosím nedávejte.“
Prodavačka: (?) „Nechcete aspoň igelitový sáček?“

Tož tak. Nakonec jsem doma našel štítek „Vyrobeno v EU“.

Můj závěr je: Ptejme se, chtějme to po nich, říkejme, co je pro nás důležité. Naše peněženka je náš volební lístek.

Whatever makes you happy, do it!

Billa je a bude (kresba: Kri Urbank)

O vědomé tvorbě z radosti.

Chodím po městě a připadám si jako ve filmu. Dokonale nezúčastněný. Jako bych byl v komiksu. Je začátek února a v Bille lidi nakupujou polozelené jahody v plastové vaničce. A k tomu šlehačku ve spreji. Prodavačka má slepičí pohled i pohyby. Na reklamě je napsáno: Whatever makes you happy, do it. U toho je fotka kluka, co jede freeride někde v zasněžených Alpách. Je to reklama na sportovní oblečení.

„Bez jídla a s jediným přáním / poznat pravdu, tu nejvyšší
poznat, co je jenom pouhým zdáním / čekat, až Bůh prosby vyslyší“
(Pepa Nos, František z Assisi)

Dávám si housky s máslem a domácí ostružinovou marmeládou. Je to můj vlastní výrobek z nasbíraných ostružin. Jak absurdní mi připadá dělat z jídla předmět zisku. Zkreslovat informace za účelem prodeje.

Dneska jsem se snažil koupit si kalhoty. Protože už zoufale nějaké potřebuju, objel jsem všechny obchody i nákupní střediska. Dlouho jsem v nákupních centrech nebyl, vyhýbám se jim. Nic jsem nakonec nekoupil, už toho nejsem schopný. Všechno je buď šunt na pohled, nebo mi to nesedí. Ale hlavně, chci své peníze dávat do tohoto nesmyslu?

„V čí žiju době? Kdo tě válcuje?“
(Zrní, Pokraj)

Máte taky někdy takové pocity? Že už je dneska všechno přehnané do nesmyslných rozměrů? Od produkce jídla, přes oblečení až po energetiku… Že jsme totálně mimo sebe v těch základních věcech? Že ignorujeme svoje tělo, neumíme spolu komunikovat, neumíme vychovávat děti, ženy nevědí, jak rodit…

Celý článek

Komunitní aktivity: Kudy teče řeka?

DSC_0493

Co se stalo za poslední tři měsíce. Co máme. Naše cíle. Pohled zevnitř.

Včera to byly přesně tři měsíce od první schůzky ke komunitním aktivitám. Mezitím jsme prošli dalšími schůzkami, pracovali, plánovali, vymýšleli, prozkoumávali slepé uličky… A kromě toho vznikl obchod potraviny bez obalu zlín, který začátkem ledna otevřela Ingrid Poppe.

A co jsou to ty komunitní aktivity? Někdy si říkám, zajímá to vůbec někoho? Ale ano, lidi reagují, když říkám, že bychom chtěli vytvořit nekomerční prostor pro setkávání. Ale zapojit se do přípravy je už těžší. Myslím, že i proto, že to nejsou tak čitelné aktivity jako bezobalový obchod. Vlastně jsem si tak trošku zkusil komunitní plánování bez objednávky a myslím, že to úplně není ta pravá cesta.

Každopádně, našim cílem je rozvoj místní potravinové komunity. Se zaměřením na zdroje a dovednosti lidí. Když říkám naším, myslím tím neformální sdružení Kompost Zlín. Což je vícemeně pár aktivních lidí (Já a Radek Horák) a pak občasní podporovatelé (cca 70 lidí na mailing-listu), se kterými se potkáváme spíš neformálně.

Původní představa byla, že Kompost Zlín bude provozovat malé komunitní centrum ve společném prostoru s bezobalovým obchodem. Ukázalo se ale, že s Ingrid máme dost odlišné představy a ona má větší plány na rozvoj, takže nakonec celý pronájem přenecháme jí.

A já, vzhledem k tomu, že začínám na volné noze, se budu moct plně věnovat svojí práci. To, co chci rozvíjet, jsem nazval kreativní procesy. Jsou to postupy a metody, které umožňují hledat řešení potřeb lidí v daném místě. Kreativní procesy mohou přispět ke vzájemnosti a porozumění. Mohou být protiváhou dnešního uspěchaného světa zaměřeného na výkon a výsledek bez ohledu na člověka.

Takže když to shrnu, teď se potřebuju naplno věnovat práci. A když budu mít zajištěné základní potřeby, můžu se pak dál věnovat rozvoji komunitních aktivit. Zároveň můžu rozvoji místních komunit přispět právě svými dovednostmi a zkušenostmi. Nechci se ale tlačit do nějaké role, která mi nesedí.

Takže moje zásadní otázka zní: „Jak můžu pomoct druhým naplnit jejich potřeby? Jak můžou oni pomoct naplnit moje potřeby?“

Celý článek

Kde se bere jídlo?

Jak daleko je k sousedovi?

p1110055

O sociálním kontaktu v místě bydliště. O veřejném prostoru na sídlišti.

To je fakt neuvěřitelné. Minulý týden jsem poprvé mluvil se sousedem z vedlejšího bytu. Po třech letech co tu bydlíme! Jel náhodou trolejbusem… Zjistil jsem, že máme hodně společných témat! A že vůbec není tak odtažitý, jak vypadá. Možná je, stejně jako já, taky spíš introvert, takže jsme prostě jenom nikdy neměli příležitost se blíž seznámit.

Já jsem založením introvert, který se musel vědomě naučit komunikovat s lidma. Už dávno se umím zeptat prodavačky, co potřebuju. Naopak už umím i cíleně oslovit cizí lidi na ulici. No jo, nouze mě naučila. Ale stejně mi to nejde přirozeně, třeba když je někde pohromadě moc lidí. A když je prostředí sociálnímu kontaktu nevlídné, jde mi to hůř.

Veřejný prostor před naším panelákem je přeplněné parkoviště a zelený trávník. Občas okrasný keř. Nic extra, ale jde to. Vzadu za domem je neudržovaná zeleň, kam lidi hážou úplně v klidu odpadky z balkónů. Hnus. Občas mám chuť to změnit – ten prostor by se dal krásně předělat na sousedské místo – vytvořit tam nějaké prvky pro děti, posezení pro dospělé, zeleň, třeba i něco málo pěstovat… Měl jsem tyto nápady a tak jsem hledal podporu u sousedů, rodin s dětmi. Jenomže jsem zjistil, že to nikoho nezajímá. Oni totiž všichni nějakou zahradu/chalupu/chatu mají a tam ten čas tráví. Tady jenom přespávají. Jenže takhle já žít nechci, já nechci furt někam dojíždět, doprava už tak je šílená…

Tak se to ve mně pere. Chvilku bych něco měnil, ale vlastně se mi moc nechce. Občas něco zasadím, třeba slunečnice. Pak zase je to spíš „odjebať sa odtialto“, a toužím po vysněném životě na vesnici. A přitom, tady je o víkendu takový klid! Žádné sekačky, křoviňáky, motorovky…

No, tak.

Nakonec už taky pokukuju po zahradě poblíž Zlína, abych zapadl (když bych vypadl), jinak se z toho tady zblázním, protože to sídliště, to je normálně o víkendu město duchů!

Celý článek

Komunitní prostory ve Zlíně: začínáme

img_0647

Zápis a fotoreport z prvních schůzek ke komunitním aktivitám ve Zlíně.

Možná už jste se doslechli, že ve Zlíně vzniká něco nového. V této fázi je to tak, že máme pronajaté prostory na Vodní ulici. Tam by měl vzniknout bezobalový obchod (ten bude provozovat Ingrid Poppe) a také prostor pro naše komunitní aktivity, týkající se potravin, soběstačnosti a udržitelnosti (který budu spravovat já). Minulou středu jsme se k tomu poprvé sešli v širší skupině. Bavili jsme se i o budoucím potenciálu baťovského domku na Zálešné.

Vnímám to teď jako bod nula: začínáme, poznáváme se, dáváme si dohromady naše představy… Máme spoustu dovedností, máme i zdroje (kterým se ještě budeme věnovat více), máme nápady.

Chceme se věnovat pěstování a zpracování potravin, chceme vytvořit tvůrčí prostor pro workshopy, kurzy a setkání, chceme sdílet věci a informace, chceme se zapojit do zlínského kulturního dění.

Celý článek

Putování po vlachovských sušírnách

dsc_0030

Fotoreport

O víkendu jsme jeli do Vlachovic (dědina vedle Valašských Klobouk) na první ročník Putování po sušírnách. Ve Vlachovicích mají 8 klasických sušíren (dříve jich bylo až 60), z toho 4 jsou funkční. A z toho jedna je fungl nová – postavili si ji členové sdružení Dokopy jako součást přírodního areálu na místě bývalé černé skládky. V sušírně Dokopy se suší ovoce za nekomerční cenu, zároveň množství na jednu rodinu je limitované. Zájem je prý velký, už teď mají pro letošek plno.

I když byla docela zima, bylo ve Vlachovicích krásně. (A taky, zahřívací občerstvení má svou poetiku.) V sušírně je příjemné teplo, v té komunitní mají dokonce malé posezení, tak to ve mně hned vzbuzovalo představivost, jak se tam dá při vůni ovoce posedávat, povídat, popíjet… A hlavně zpomalit. Sušení není dobré urychlovat, pak ovoce ztrácí prospěšné látky, bylo mi vysvětleno.

Celý článek

Jaké jsou bariéry sociální a solidární ekonomiky?

dsc_0068

Pár postřehů a fotoreport ze setkání „Sociální a solidární ekonomika“ v Českých Budějovicích.

Setkání se uskutečnilo tento víkend, hostili nás lidé kolem družstva Jedna Nota. Kromě toho, že se dlouhobě zabývají zdroji potravin a mají výměnný LET systém Buď Sob, provozují také už 10 let komunitní dům U Beránka. Setkání bylo moc příjemné. Speciální dík Markétě Vinkelhoferové z Ekumenické akademie za organizaci!

Postřeh č. 1: Nedělejme z družstevnictví ideologii.

V Americe se diví, že u nás jsou družstva vnímána jako „levicová aktivita“. U nich jsou podporována republikány, ve smyslu: „Bereme za sebe zodpovědnost, bereme to do svých rukou, nebudeme se spoléhat, že nám vše zařídí stát.“

(Ilona Švihlíková)

Postřeh č. 2: „I sociální podnikání je podnikání.“

Tedy, neměli bysme si představovat, že i když naším primárním cílem není zisk, tak podnikání se nás netýká. Neměli bychom to dělat ve stylu „ono se to nějak udělá“. Ale plánovat, mít věci rozmyšlené, spočítané. Počítat s tím, co všechno to obnáší, např. když chceme zaměstnávat lidi.

(Karel Gregor)

Postřeh č. 3: „Rozhodování je složité a pomalé.“

(Jiří Guth)

K tomu dodávám já, že si myslím, že to právě je výhoda. Rozhodnutí budou lépe usazená. Všechno je dneska tak extrémně rychlé, že jakékoli zpomalování ve smyslu: „naslouchám, zajímám se, co ten druhý říká“ nám může pomoct fungovat více v souladu s ostatními. Hodně lidí v oblasti „nového“ družstevnictví se snaží o uplatňování principů hluboké demokracie. Tedy snažit se primárně dohodnout konsenzem než hlasováním. Hlasování je až poslední možnost.

Celý článek

Jak to mám teď s prací

restart

Občas se ptáte, jak to mám teď s prací.

Takže:

1.
Trochu se vracím ke grafice, protože jednak je to jediná věc, kterou opravdu umím a potom, brzo bude zima a venkovní práce nebudou. Chci ale zatím, dokud dovolí počasí, kombinovat práci venku a u počítače. Třeba jsem pomáhal na tvorbě přírodních zahrad, stromolezcům jako „graubmen“, různě na stavbách, v terénu…

(Teď zrovna budem sušit ovoce, tak to bude zase rodinná akce.)

2.
Zároveň chci rozvíjet kreativní procesy (zatím jsem to nazval takto). Jsou to postupy označované jako „kreativní řešení problémů“, nebo „design thinking“. Už s tím mám docela zkušenosti. Funguju nejčastěji jako jako průvodce – všude tam, kde vzniká něco nového nebo kde je potřeba hledat cestu. Sám nevím, kam přesně se to vyvine, ale už se na to moc těším!

3.
A taky se objevují příležitosti tady ve Zlíně, které bych nazval obecně jako „komunitní aktivity“. Chci je spolu-vytvářet, přispět tím, čím můžu přispět já. Pokud to vyjde, budeme mít od města pronajaté prostory na Vodní (vedle mé současné pracovny). Tam by měl vzniknout komunitní prostor: Jednak bezobalový obchod a sdílená pracovna. A taky prostor pro přednášky, workshopy a setkání na téma potravinové soběstačnosti, udržitelnosti, sdílení…

Celý článek