FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Virtualita vs. pcháč

Fatal Error (kresba: Kri Urbank)

Baví mě fungovat v realitě. Realita je totiž na rozdíl od virtuálního světa skutečná.

Pracoval jsem dlouhá léta jako grafik. To znamená spoustu práce u počítače, hodně mailů, webdesign a všechno to virtuální. Člověk někde sedí = tělo se nachází na nějakém místě, ale ve skutečnosti je duchem jinde. Zjistil jsem, že mi chybí realita. Řeklo mi to moje tělo. Hlava to taky přestávala pobírat. Přestalo mi to dávat smysl.

Když jsem teď na brigádě omylem vykopl motykou rostlinku kukuřice místo nežádoucího pcháče, tak už to nevezmu zpět – na rozdíl od překliknutí při zanášení korektur do textu. To se mi líbí. Učí mě to být maximálně přítomný. Třeba zrovna když jsem si začal říkat, jak mi to jde (a jak se mi daří být přítomný), tak jsem hned usekl další kukuřici. Au!

Zkrátka realita mi nic neodpustí. Ani mi nedovolí jít za moje možnosti. Virtualita nám například umožňuje neřešit správnou míru věcí. Je to iluze neomezeného prostoru a iluze možnosti vždy všechno vzít zpět a donekonečna měnit. V realitě prostě musím vědět co dělám a mít to rozmyšlené.

Ono to možná jde, používat tyto virtuální nástroje jen jako nástroje. Ale chce to být hodně vědomý, nenechat se tím pohltit. V současné době mi to jde vždy jen pár hodin denně. Když se stane, že u toho sedím dýl – třeba dělám i nějakou kreativní činnost, která mě baví – ale zapomenu přitom na sebe, tak po celém dni se cítím jako praštěný palicí.

Pan Košař (náš nejlepší místní biozelenář) mi kdysi říkal: „Když děláš na poli, máš čistou hlavu, chutná ti, dobře spíš a ráno se probudíš odpočatý. Zatímco od počítače tě bolí hlava a ráno se cítíš stejně.“ Rád sám na sobě zkouším, jestli to funguje a nakolik jsem fyzické práce schopný – po těch letech práce hlavou. Rozhodně je pravda, že po celodenní práci na zahradě mám svěží myšlení, dochází mi souvislosti, jsem zkrátka tak nějak v pozitivním slova smyslu uzemněný.

Hledám teď prostě vyváženost. Po letech myšlenkového světa potřebuju velkou dávku reality. Ale nejde o to, že by najednou všechno to myšlenkové bylo špatně. Jak mi říkal kamarád permakulturista: „Jak se loďka začne naklánět moc na jednu stranu, musíš prostě rychle skočit na tu druhou stranu, bez přemýšlení. Pak můžeš začít vyvažovat.“

I'm sweet

ilustrace: Kri Urbank

FacebookTwitterGoogle+LinkedInPinterest

Podobné články


2 příspěvky k článku “Virtualita vs. pcháč”

Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*