FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Jak daleko je k sousedovi?

p1110055

O sociálním kontaktu v místě bydliště. O veřejném prostoru na sídlišti.

To je fakt neuvěřitelné. Minulý týden jsem poprvé mluvil se sousedem z vedlejšího bytu. Po třech letech co tu bydlíme! Jel náhodou trolejbusem… Zjistil jsem, že máme hodně společných témat! A že vůbec není tak odtažitý, jak vypadá. Možná je, stejně jako já, taky spíš introvert, takže jsme prostě jenom nikdy neměli příležitost se blíž seznámit.

Já jsem založením introvert, který se musel vědomě naučit komunikovat s lidma. Už dávno se umím zeptat prodavačky, co potřebuju. Naopak už umím i cíleně oslovit cizí lidi na ulici. No jo, nouze mě naučila. Ale stejně mi to nejde přirozeně, třeba když je někde pohromadě moc lidí. A když je prostředí sociálnímu kontaktu nevlídné, jde mi to hůř.

Veřejný prostor před naším panelákem je přeplněné parkoviště a zelený trávník. Občas okrasný keř. Nic extra, ale jde to. Vzadu za domem je neudržovaná zeleň, kam lidi hážou úplně v klidu odpadky z balkónů. Hnus. Občas mám chuť to změnit – ten prostor by se dal krásně předělat na sousedské místo – vytvořit tam nějaké prvky pro děti, posezení pro dospělé, zeleň, třeba i něco málo pěstovat… Měl jsem tyto nápady a tak jsem hledal podporu u sousedů, rodin s dětmi. Jenomže jsem zjistil, že to nikoho nezajímá. Oni totiž všichni nějakou zahradu/chalupu/chatu mají a tam ten čas tráví. Tady jenom přespávají. Jenže takhle já žít nechci, já nechci furt někam dojíždět, doprava už tak je šílená…

Tak se to ve mně pere. Chvilku bych něco měnil, ale vlastně se mi moc nechce. Občas něco zasadím, třeba slunečnice. Pak zase je to spíš „odjebať sa odtialto“, a toužím po vysněném životě na vesnici. A přitom, tady je o víkendu takový klid! Žádné sekačky, křoviňáky, motorovky…

No, tak.

Nakonec už taky pokukuju po zahradě poblíž Zlína, abych zapadl (když bych vypadl), jinak se z toho tady zblázním, protože to sídliště, to je normálně o víkendu město duchů!

Vlastně nejde tolik o prostředí (sídliště je po třiceti letech od výstavby pěkně zelené), mnohem víc toužím po normálním kontaktu s lidmi. Takové to – jen tak se potkat. Dneska už žijem tak organizovaně, že to snad ani není k žití.

Jen tak posedávat na schodech, nebo před obchodem. Neurčitost. Ne-spěchání. Možná bych o tom ani neměl psát, dneska je všechno pojmenované. Mělo by to zůstat nepojmenované.

Nechci to svádět jenom na ten veřejný prostor, ale hraje v tom myslím hodně velkou roli.

Veřejný prostor může sociální kontakt podpořit, nebo ho zabíjet. U nás v paneláku prostě není kde se potkat. Lavičky domovník zrušil. Na chodbě to nějak není ono, hovor dost rozléhá. Pod stříškou před vchodem si parkuje jeden soused motorku. (!) Trolejbusem skoro nikdo nejezdí, pěšky taky málokdo. No fakt, odjebať sa odtialto!

No a když to dokončím, jak jsem mluvil o těch mých snahách něco v okolí domu změnit: Sám tady nic neudělám, takový přebytek energie nemám. A když tady nemůžu najít nikoho spřízněného (rozuměj: pro koho aspoň není „příroda = problém“), tak se musím orientovat na celé město a okolí. Holt pak ale musíme víc přejíždět z místa na místo, často i autem. Beru to jako rys doby. V místě bydliště přátele nemám a když už se chceme potkat, nejlíp tak zorganizovat nějaký výlet a dojet tam všichni auty. Je to sranda. A je to smutné.

A co vy, vnímáte vědomě veřejný prostor ve vašem okolí? Je pro vás důležitý?

A máte blízko svého bydliště lidi, se kterými si rozumíte?

Fotogalerie:

 

p.s. Vzpomněl jsem si na tento song od Žambochů:

Iridium
Satelitní síť
Celoplanetární pokrytí
Dovoláš se klidně z pólu na pól
Jenže žádný operátor na světě
Nespojí tě s tím, kdo s tebou nechce mluvit
(Žamboši, Poustevníci)
FacebookTwitterGoogle+LinkedInPinterest

Podobné články


5 příspěvky k článku “Jak daleko je k sousedovi?”

  1. michaela

    Franto, dobře se to čte..jen když vidím ta fota, vkrádá se smutek , bezútěšnost a zmar…nevím co k tomu říci, bydlíme v domečku , však víš – ve Fryštáku, ale vyrůstala jsem v paneláku..tak vím o čem je řeč..
    Nevím, snad zkusit ostentativně sám něco zvelebovat, třeba to někomu nedá a přidá se…pro jistotu bych avizovala i na nástěnce -)
    A nebo budeš přežívat a nakonec stejně utečete…a skončíš třeba……. ve Fryštáku 
    Kdo ví….

    Odpověď

    1. František Eliáš Autor článku

      Díky Míšo, já jsem už něco zkoušel, mám tam i bylinky za domem a občas se někdo chytne. Spíš jsem ubral ze svých ambicí. Došel jsem k tomu (a trvalo mi to překvapivě dost dlouho), nesoustředit se tolik na to místo, protože jsem se tím zbytečně vyčerpával. Nenazrál ten správný čas něco měnit tam.
      Ohledně přežívání – ono, když je člověk v pohodě, může fungovat celkem kdekoli a žít jakkoli. Spíš je to horší v těch náročnějších obdobích, kdy např. děti jsou nemocné, nebo i já, a není nikdo nablízku. Ale to zas tak nezávisí na sídlišti, to může být i na vesnici stejné.

      Odpověď

  2. Ingrid Ringmaierová

    Ahojte Míšo i Franto:-),tak to s Vámi teda plně souhlasím,kdybych mohla,tak taky jsem jinde poblíž přírody,dětí a lidí se kterými si mám co říci a můžeme i spolu komunikovat a tvořit a vytvářet lepší alespon kousek toho světa kolem nás.Znám to moc dobře,když v Lounech je mi nejhlůře,tak jsou všici za prací a doktory v Praze,nemám tu nikoho,sice mi tu lidé znají,pár let už tu něco tvořím,pomáhám,komunikuji,ale jsem pro ně Divná,že je to vše o Dávání a boj s větrnými mlýn y s úřady,takže proto jsem uvítalapříležitost se k Vám i ject podívat na ten bazárek,ale i komunikovat a poznat lidi,kteří mi zajímají,protože jim tyto věci nejsou lhostejné a chtějí občas i něco změnit,ale často,když se lidé nepropojí a nedají hlavy do hromnady,tak sami jen přijdou i o tu radost a energii,pokud se o něco pokusí a není zájem nebo pomoc i v okolí.Moc energie posílám a mrzí mi,že jsem tak daleko,sama,vyčerpaná.S láskou Ingrid :-)Inka

    Odpověď

    1. František Eliáš Autor článku

      Díky Inko, naprosto ti rozumím. Mívám stejné pocity. Funguje mi hledat střípky naděje – ostrůvky pozitivní deviace – a ty pak rozvíjet. Sílu! F.

      Odpověď

  3. Simona

    Hezký den,

    úplně je cítit jak Vaše duše pláče…a ani se nedivím. Na JS jsem bydlela 35 let..jako dítě jsem většinu času trávila u babi a dědy v Malenovicích…za barákem les, na dvoře nafukovací bazének, hora žlutého písku u sousedů, sad s ovocem u druhého souseda a v ulici bylo plno dětí s kterými jsme hráli mnoho rozmanitých her. Ze sídliště si tak nějak pamatuju nástěnky, kde se většinou avízovalo, kdy bude úklid společných prostor a prostor kolem baráku…ale toho jsem se nezúčastňovala, to spíše rodiče…Ano, lidi remcali, zapisovalo se, kdo se zúčasnil nebo nezúčastnil, byli domovní důvěrníci, byli schůze….a to si myslím, že byly ty chvíle, kdy se lidé z baráku chtě, nechtě setkávali, poznávali, komunikovali a starali se o prostor kolem sebe, protože neměli svobodu volby …Pak přišel rok 1989…. přestaly schůze, vytratili se domovní důvěrníci, vytratili se nástěnky, společné a venkovní prostory se přestaly udržovat…mnoho lidí zestárlo, odstěhovali se, prodali byty… začali podnikat, začali se více uzavírat doma…však proč někam chodit..můžeme skypovat, chatovat, smskovat…máme svobodu myšlení, pohybu…máme svobodu všeho… Máme tolik svobody, že i ten soused, který bydlí vedle přes stěnu je vlastně vzdálen několik mil…Nyní bydlím v baráku, kde je 10 bytů… venku máme lavečky v závětří, kde se setkáváme s některými sousedy u vínečka, pivečka, něco ugrilujeme, pošpekáčkujeme, pomůžeme si navzájem něco opravit, o úklid sněhu podělíme…A jak že se taková „komunita“ vytvořila? Vlastně ani nevím…možná je to jenom o štěstí na sousedy, možná je to díky postavení hvězd, možná náš dům odpovídá zákonitostem Feng shui…a nebo možná díky tomu, že nejsme velký panelák a máme kousek prostoru, kde se můžeme a chceme scházet…ať je to jak chce, tak jsem za to velice ráda …

    Odpověď

Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*