FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Monthly Archives: Únor 2017


Hurá, mám manžestráky!

Když už mluvíme o tom nakupování (viz předchozí článek Whatever makes you happy, do it!), tak nakonec jsem koupil v GASu – 50% sleva, jinak bych na takové kalhoty neměl. Tak si říkám, když už stojí 2000 Kč (a původní cena 4000 Kč), tak za co teda platím?

Můj rozhovor s prodavačkou:
Já: „Víte, kde jsou ty kalhoty vyrobené? (Když už stojí tolik.)“
Prodavačka: „é… No asi v Itálii. My jsme italská móda!“
Já: „No, to ještě nemusí nic znamenat.“
Prodavačka: (hledá štítky)

Já: „A tašku mi prosím nedávejte.“
Prodavačka: (?) „Nechcete aspoň igelitový sáček?“

Tož tak. Nakonec jsem doma našel štítek „Vyrobeno v EU“.

Můj závěr je: Ptejme se, chtějme to po nich, říkejme, co je pro nás důležité. Naše peněženka je náš volební lístek.

Whatever makes you happy, do it!

Billa je a bude (kresba: Kri Urbank)

O vědomé tvorbě z radosti.

Chodím po městě a připadám si jako ve filmu. Dokonale nezúčastněný. Jako bych byl v komiksu. Je začátek února a v Bille lidi nakupujou polozelené jahody v plastové vaničce. A k tomu šlehačku ve spreji. Prodavačka má slepičí pohled i pohyby. Na reklamě je napsáno: Whatever makes you happy, do it. U toho je fotka kluka, co jede freeride někde v zasněžených Alpách. Je to reklama na sportovní oblečení.

„Bez jídla a s jediným přáním / poznat pravdu, tu nejvyšší
poznat, co je jenom pouhým zdáním / čekat, až Bůh prosby vyslyší“
(Pepa Nos, František z Assisi)

Dávám si housky s máslem a domácí ostružinovou marmeládou. Je to můj vlastní výrobek z nasbíraných ostružin. Jak absurdní mi připadá dělat z jídla předmět zisku. Zkreslovat informace za účelem prodeje.

Dneska jsem se snažil koupit si kalhoty. Protože už zoufale nějaké potřebuju, objel jsem všechny obchody i nákupní střediska. Dlouho jsem v nákupních centrech nebyl, vyhýbám se jim. Nic jsem nakonec nekoupil, už toho nejsem schopný. Všechno je buď šunt na pohled, nebo mi to nesedí. Ale hlavně, chci své peníze dávat do tohoto nesmyslu?

„V čí žiju době? Kdo tě válcuje?“
(Zrní, Pokraj)

Máte taky někdy takové pocity? Že už je dneska všechno přehnané do nesmyslných rozměrů? Od produkce jídla, přes oblečení až po energetiku… Že jsme totálně mimo sebe v těch základních věcech? Že ignorujeme svoje tělo, neumíme spolu komunikovat, neumíme vychovávat děti, ženy nevědí, jak rodit…

Celý článek