FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Category Archives: Nezařazené


Volte v každém okamžiku!

… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)

Nesleduju politickou scénu. Nemám sílu číst všechny ty zprávy. Ale volil jsem a z výsledku voleb je mi úzko.

Na druhou stranu, v den voleb jsem pracoval na zahradě a s radostí mohu konstatovat, že tam se ještě nic nezměnilo! (I když, víme, jak to Babiš má se zemědělskou půdou. Pronajmout – zchemizovat – vydělat. Ale to stále nic nemění na tom, že v přírodě se opravdu nic nemění!) Myslím to v nejobecnějším slova smyslu. Jsou věci, které nás dalece přesahují a nějaká vláda, nějaké volby, nějaký Pitomio…

Domnívám se, že lidi, kteří volili např. SPD, volili především ze strachu. Takže když teď, po volbách, my sami budeme mít strach „co bude“ na základě výsledků voleb, tak v té chvíli taky volíme strach. My totiž nevolíme jen o volbách. Volíme každý den. V každý okamžik se rozhodujeme, co budeme dělat a jak zareagujeme. Každá naše myšlenka, každý nepatrný čin je volba. A ta volba je na každém z nás. Právě teď, v přítomném okamžiku máme tu moc. Tady náš hlas nepropadne!

Když jsem se dostal na vědomější cestu a začal jsem pozorovat svoje myšlenky, bylo mi (a často i je) dost špatně ze sebe samého. Jak přemýšlím o ostatních. Kolik mám v sobě nenávisti, závisti. Jak se povyšuju. Jak se ponižuju…

Jestli máte pocit, že nemáte nad svým životem moc, tak nad svými myšlenkami moc máte. Myslete na to, když nebudete vědět, jak dál. „Nezáleží, co děláš, ale s jakým naladěním to děláš.“ A to tě povede dál.

p. s.

V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.

Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.

S láskou
FE

Ke stažení: Kázání Petra Pivoňky z neděle 22. 10. 2017 (PDF)
V textové podobě: http://blog.f-e.cz/2017/10/kazani-petra-pivonky-z-nedele-22-10-2017/

Kázání Petra Pivoňky z neděle 22. 10. 2017

… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)

V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou politickou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.

Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.

S láskou
FE

Kázání Petra Pivoňky
Evangelický kostel Zlín, neděle 22. 10. 2017

 

Filipským 4 (4–9):

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!

Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.

Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Celý článek

Zmizely billboardy!

zmizelý billboard

Hurá! Na sídlišti nám zmizelo několik billboardů!

Byly to některé z těch hodně otravných, co jsou přímo u chodníků, u zastávek…

Možné vysvětlení:

a) Budou zrušeny.

b) Budou nahrazeny novými, ještě lepšími.

Uvidíme.

 

p. s. Přes prázdná místa je zase vidět. Je vidět na okolí. Zmizelo trochu vizuálního smogu. Tak si říkám, co kdyby zmizely i ty megaboardy, co jsou třeba v Malenovicích nebo podél silnic prakticky všude kolem Zlína. Byla by zase vidět krajina!

 

Červnový pocit

DSC_1243

Ten předprázdninový pocit je ve mně zakódovaný a spustí se vždy na základě každoročně se opakujících stejných podnětů. Specifické červnové vůně, třešně, počasí, děti loudající se ze školy… Ten pocit uvolnění, touha někam vyrazit, jen tak. A stovky jemných pohnutí, závanů vzpomínek…

Tohle je to, co se děje, zatímco žijeme. Zatímco řešíme všechny ty „důležité“ věci. Děláme že ne, ale ono se to stejně děje.

Hrabat se v hlíně je největší slast

DSC_1283

Pár postřehů z pěstování v malém.

Zahrádka už zase ožila. Čtvrtá sezóna, věci začínají zapadat do sebe.

 

Postřeh č. 1: Příroda si dělá co chce.
Objevné, že? Ale ano, zjistil jsem, že je dobré vnímat samovolný vývoj a zasahovat obezřetně. Například, hodně jsem chtěl diviznu, tak jsem ji zasadil na místo, které se mi zdálo pěkné, uprostřed bylinkového kopečku. Tam ale chcípala a napadal ji hmyz. Na druhou stranu, sama se mi divizna objevila v záhoně, který byl určený pro zeleninu. Je to majestátní obluda a mám z ní radost!

Postřeh č. 2: Nemá smysl se snažit vypěstovat všechno.
Například jsem zjistil, že mi na zahrádce z různých důvodů moc nejdou dýně, tykve a rajčata. Ač je jíme moc rádi, radši si je koupím a budu podporovat to, co mi na dané ploše a v daných podmínkách jde.

Postřeh č. 3: Je lepší od toho nic nečekat.
A tím pádem mít radost z každého malého úspěchu.

Postřeh č. 4: Hrabat se v hlíně je největší slast.
Baví mě pečovat o půdu. Ať je živá, vitální, humózní a načechraná jako peřinka! Hrabat se v hlíně! Kompost! Jo!

Postřeh č. 5: Permakulturu je lepší brát jako princip, ne jako předem dané postupy.
Je lepší se orientovat na obecné permakulturní principy než na konkrétní metody a techniky, které v daných podmínkách (ať už místních či lidských) nemusí fungovat. Permakulturně například uvažuju v rámci návrhu (co a kde budu pěstovat) a v rámci obecného přístupu (využití zdrojů apod.). Jinak ale vycházím z tradiční „zahrádkářské“ tradice, ze které si beru to, co funguje a co mi dává smysl.

Celý článek

Můj návod na „slow“ marketing

fe-u-studanky

Hledám cesty, jak se uživit v dnešní době, která klade důraz na maximalizaci a zisk za každou cenu.

Na jednu stranu mě baví dobrovolná skromnost, minimalizace vlastních potřeb a spočinutí v přírodě. Na druhou stranu, žít jako poustevník nehodlám. Bydlíme ve městě, máme rodinu, chceme jíst kvalitní potraviny a děti dávat do lesní školky… A navíc to, čím se umím uživit, je zatím dost vázané na technologie, a tedy dost daleko od vysněného stylu života v souladu s přírodou.

Ve skutečnosti jde ale o souboj dvou principů: Neustálý růst za každou cenu (maximalizace zisku) versus zpomalování a orientace na člověka, tedy jít cestou daru místo zisku.

Ale jak to udělat s tou prací, abych dokázal fungovat v souladu se sebou?

„Vytvoříme vám web, který bude vydělávat víc.“

Nemám rád slovo marketing. Přestože vlastně v oblasti marketingu pracuju – grafik je pravá ruka markeťáka.

V mém ideálním světě marketing není potřeba.

Marketing je pro mě totiž sofistikovaný nástroj, jak vnutit ostatním něco, co nepotřebují, abych já mohl víc vydělat. A přitom všem se dokáže tvářit, že lidem pomáhá… Dalo se by o tom psát dlouho. Ale pojďme dál.

Ano, jsem naivní a zakládám si na tom:)

Když se na věci začnu dívat pohledem pětiletého dítěte, tak se cítím líp. Tak nějak víc v realitě.

Raději používám nemódní, staré slovo propagace. Dát vědět. Srozumitelně informovat. To si myslím, že umím. Neumím věci tlačit. Denně zprávy na facebooku, vytvářet obsah pro obsah. Pořád se někam cpát.

Proto hledám cesty, jak to dělat tak nějak „pomaleji“. Říkám tomu „slow marketing“. (Po vzoru slow food, slow fashion…) Samozřejmě, že ten pojem už se používá. Ale já jsem si k němu došel po svých.

Celý článek

Velký pátek

Už jsem rozhodnutý žít v lásce a dávání. Přijímat vše, co se objeví, jít touto cestou. Už jsem rozhodnutý!

Tak na co ještě čekám? Proč si pořád stěžuju? Proč pořád po někom něco chci? Proč ostatní posuzuju, hodnotím – co a jak dělají. (Vždyť od toho je tady někdo jiný…)

Dovolit všem dělat, co potřebují. I když to není v souladu s mými hodnotami. Být schopný vnímat to, co jiní lidé tvoří z pocitu strachu a v manipulaci. Zároveň ale tvořit v souladu se svými hodnotami a přitahovat si lidi, kteří to mají podobně.

Proč se pořád takto chovám? Říkám, asi jsem prostě takto zvyklý. Celý život. Ale teď už to vidím, a nechci to takto.

Celý článek

„Čím víc děláš věci, se kterýma nejsi v souladu, tím víc jsi „předposraný“.

A naopak: Čím víc jsi v souladu s tím co děláš, tím víc máš koule udělat to po svém.“

Hurá, mám manžestráky!

Když už mluvíme o tom nakupování (viz předchozí článek Whatever makes you happy, do it!), tak nakonec jsem koupil v GASu – 50% sleva, jinak bych na takové kalhoty neměl. Tak si říkám, když už stojí 2000 Kč (a původní cena 4000 Kč), tak za co teda platím?

Můj rozhovor s prodavačkou:
Já: „Víte, kde jsou ty kalhoty vyrobené? (Když už stojí tolik.)“
Prodavačka: „é… No asi v Itálii. My jsme italská móda!“
Já: „No, to ještě nemusí nic znamenat.“
Prodavačka: (hledá štítky)

Já: „A tašku mi prosím nedávejte.“
Prodavačka: (?) „Nechcete aspoň igelitový sáček?“

Tož tak. Nakonec jsem doma našel štítek „Vyrobeno v EU“.

Můj závěr je: Ptejme se, chtějme to po nich, říkejme, co je pro nás důležité. Naše peněženka je náš volební lístek.

Whatever makes you happy, do it!

Billa je a bude (kresba: Kri Urbank)

O vědomé tvorbě z radosti.

Chodím po městě a připadám si jako ve filmu. Dokonale nezúčastněný. Jako bych byl v komiksu. Je začátek února a v Bille lidi nakupujou polozelené jahody v plastové vaničce. A k tomu šlehačku ve spreji. Prodavačka má slepičí pohled i pohyby. Na reklamě je napsáno: Whatever makes you happy, do it. U toho je fotka kluka, co jede freeride někde v zasněžených Alpách. Je to reklama na sportovní oblečení.

„Bez jídla a s jediným přáním / poznat pravdu, tu nejvyšší
poznat, co je jenom pouhým zdáním / čekat, až Bůh prosby vyslyší“
(Pepa Nos, František z Assisi)

Dávám si housky s máslem a domácí ostružinovou marmeládou. Je to můj vlastní výrobek z nasbíraných ostružin. Jak absurdní mi připadá dělat z jídla předmět zisku. Zkreslovat informace za účelem prodeje.

Dneska jsem se snažil koupit si kalhoty. Protože už zoufale nějaké potřebuju, objel jsem všechny obchody i nákupní střediska. Dlouho jsem v nákupních centrech nebyl, vyhýbám se jim. Nic jsem nakonec nekoupil, už toho nejsem schopný. Všechno je buď šunt na pohled, nebo mi to nesedí. Ale hlavně, chci své peníze dávat do tohoto nesmyslu?

„V čí žiju době? Kdo tě válcuje?“
(Zrní, Pokraj)

Máte taky někdy takové pocity? Že už je dneska všechno přehnané do nesmyslných rozměrů? Od produkce jídla, přes oblečení až po energetiku… Že jsme totálně mimo sebe v těch základních věcech? Že ignorujeme svoje tělo, neumíme spolu komunikovat, neumíme vychovávat děti, ženy nevědí, jak rodit…

Celý článek