FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Komunitní prostory ve Zlíně: začínáme

img_0647

Zápis a fotoreport z prvních schůzek ke komunitním aktivitám ve Zlíně.

Možná už jste se doslechli, že ve Zlíně vzniká něco nového. V této fázi je to tak, že máme pronajaté prostory na Vodní ulici. Tam by měl vzniknout bezobalový obchod (ten bude provozovat Ingrid Poppe) a také prostor pro naše komunitní aktivity, týkající se potravin, soběstačnosti a udržitelnosti (který budu spravovat já). Minulou středu jsme se k tomu poprvé sešli v širší skupině. Bavili jsme se i o budoucím potenciálu baťovského domku na Zálešné.

Vnímám to teď jako bod nula: začínáme, poznáváme se, dáváme si dohromady naše představy… Máme spoustu dovedností, máme i zdroje (kterým se ještě budeme věnovat více), máme nápady.

Chceme se věnovat pěstování a zpracování potravin, chceme vytvořit tvůrčí prostor pro workshopy, kurzy a setkání, chceme sdílet věci a informace, chceme se zapojit do zlínského kulturního dění.

Celý článek

Putování po vlachovských sušírnách

dsc_0030

Fotoreport

O víkendu jsme jeli do Vlachovic (dědina vedle Valašských Klobouk) na první ročník Putování po sušírnách. Ve Vlachovicích mají 8 klasických sušíren (dříve jich bylo až 60), z toho 4 jsou funkční. A z toho jedna je fungl nová – postavili si ji členové sdružení Dokopy jako součást přírodního areálu na místě bývalé černé skládky. V sušírně Dokopy se suší ovoce za nekomerční cenu, zároveň množství na jednu rodinu je limitované. Zájem je prý velký, už teď mají pro letošek plno.

I když byla docela zima, bylo ve Vlachovicích krásně. (A taky, zahřívací občerstvení má svou poetiku.) V sušírně je příjemné teplo, v té komunitní mají dokonce malé posezení, tak to ve mně hned vzbuzovalo představivost, jak se tam dá při vůni ovoce posedávat, povídat, popíjet… A hlavně zpomalit. Sušení není dobré urychlovat, pak ovoce ztrácí prospěšné látky, bylo mi vysvětleno.

Celý článek

Jaké jsou bariéry sociální a solidární ekonomiky?

dsc_0068

Pár postřehů a fotoreport ze setkání „Sociální a solidární ekonomika“ v Českých Budějovicích.

Setkání se uskutečnilo tento víkend, hostili nás lidé kolem družstva Jedna Nota. Kromě toho, že se dlouhobě zabývají zdroji potravin a mají výměnný LET systém Buď Sob, provozují také už 10 let komunitní dům U Beránka. Setkání bylo moc příjemné. Speciální dík Markétě Vinkelhoferové z Ekumenické akademie za organizaci!

Postřeh č. 1: Nedělejme z družstevnictví ideologii.

V Americe se diví, že u nás jsou družstva vnímána jako „levicová aktivita“. U nich jsou podporována republikány, ve smyslu: „Bereme za sebe zodpovědnost, bereme to do svých rukou, nebudeme se spoléhat, že nám vše zařídí stát.“

(Ilona Švihlíková)

Postřeh č. 2: „I sociální podnikání je podnikání.“

Tedy, neměli bysme si představovat, že i když naším primárním cílem není zisk, tak podnikání se nás netýká. Neměli bychom to dělat ve stylu „ono se to nějak udělá“. Ale plánovat, mít věci rozmyšlené, spočítané. Počítat s tím, co všechno to obnáší, např. když chceme zaměstnávat lidi.

(Karel Gregor)

Postřeh č. 3: „Rozhodování je složité a pomalé.“

(Jiří Guth)

K tomu dodávám já, že si myslím, že to právě je výhoda. Rozhodnutí budou lépe usazená. Všechno je dneska tak extrémně rychlé, že jakékoli zpomalování ve smyslu: „naslouchám, zajímám se, co ten druhý říká“ nám může pomoct fungovat více v souladu s ostatními. Hodně lidí v oblasti „nového“ družstevnictví se snaží o uplatňování principů hluboké demokracie. Tedy snažit se primárně dohodnout konsenzem než hlasováním. Hlasování je až poslední možnost.

Celý článek

Jak to mám teď s prací

restart

Občas se ptáte, jak to mám teď s prací.

Takže:

1.
Trochu se vracím ke grafice, protože jednak je to jediná věc, kterou opravdu umím a potom, brzo bude zima a venkovní práce nebudou. Chci ale zatím, dokud dovolí počasí, kombinovat práci venku a u počítače. Třeba jsem pomáhal na tvorbě přírodních zahrad, stromolezcům jako „graubmen“, různě na stavbách, v terénu…

(Teď zrovna budem sušit ovoce, tak to bude zase rodinná akce.)

2.
Zároveň chci rozvíjet kreativní procesy (zatím jsem to nazval takto). Jsou to postupy označované jako „kreativní řešení problémů“, nebo „design thinking“. Už s tím mám docela zkušenosti. Funguju nejčastěji jako jako průvodce – všude tam, kde vzniká něco nového nebo kde je potřeba hledat cestu. Sám nevím, kam přesně se to vyvine, ale už se na to moc těším!

3.
A taky se objevují příležitosti tady ve Zlíně, které bych nazval obecně jako „komunitní aktivity“. Chci je spolu-vytvářet, přispět tím, čím můžu přispět já. Pokud to vyjde, budeme mít od města pronajaté prostory na Vodní (vedle mé současné pracovny). Tam by měl vzniknout komunitní prostor: Jednak bezobalový obchod a sdílená pracovna. A taky prostor pro přednášky, workshopy a setkání na téma potravinové soběstačnosti, udržitelnosti, sdílení…

Celý článek

Moje nabídka: ruce, hlava, zkušenosti, kreativita

ruce

Jsem teď ve fázi, kdy konečně začínám tvořit něco nového, kdy se mi začíná formulovat to, k čemu tady mám být pro ostatní. Je to na začátku. Je to křehké a zatím se mi nechce psát o tom, co sám nemám zformulované. (Třeba se o tom můžem bavit osobně…)

Ujasňuju si to v obecné rovině a zároveň i v konkrétních činnostech, které přichází.

Stále platí a potvrdilo se mi, že potřebuju pracovat nejen hlavou, ale i rukama. Práce rukama mi pomáhá se ukotvit. Hlava pak líp funguje a řešení se objevují samy.

Budu dál zkoušet různé práce, abych v realitě sám na sobě testoval svoje směřování. Zároveň se musím něčím živit, že jo…

Proto jsem dal dohromady seznam činností, které jsem teď schopný dělat. Třeba se to propojí s tím, co zrovna potřebujete vy.

(Jako kompletní nabídku to najdete na mém webu www.f-e.cz, což bude do budoucna nejspíš takový základní rozcestník pro mé aktivity.)

Celý článek

Jděte s tou reklamou do prdele!

DSC_0006

Tak jsem se dneska nasral, úplně nečekaně. Stáhl jsem okýnko a řval jsem na řidiče reklamního „vyřvávacího“ auta, který zrovna čekal na křižovatce, ať s tou reklamou jede do prdele.

Toto jsem napsal na mail info@charley.cz:

Dobrý den,

chtěl bych se omluvit řidiči vašeho reklamního auta, na kterého jsem dnes ve Zlíně na Jižních Svazích (křižovatka Středová-Budovatelská) křičel „ať s tou reklamou jede do prdele“. Nic proti němu osobně nemám. Ujely mi nervy, přiznávám.

Prosím, vyřiďte mu moji omluvu.

Celý článek

Hrajeme si spořádaně

DSC_0035

Ale ne, není to tady tak strašné… Jo, občas na člověka vykoukne takovýto kout, hned u zastávky… Ale jinak teď už je sídliště po těch letech pěkně zarostlé, zelené… Jenže furt je to sídliště. Pro mě kultivovanost veřejného prostoru důležitá je. I když, dřív to tady vypadalo jako po náletu a možná, že to nevadilo. Jako děti jsme si hráli celkem kdekoli. Já nejraději na těch zarostlých haldách, jedna byla fakt obří, chodil jsem tama zkratkou pro zmrzlinu a představivost fungovala. Teď je v těch místech kultivovaný park s hřišti, na kterých jsou nejmodernější atrakce, včetně jednoho, kde mají ty různé posilovací náčiní. Je to jakože určeno spíš pro teenagery a dospělé, ale hrajou si tam všechny generace. Takže konečně aspoň místo, kde potkám i jiné lidi, než kombinaci dítě+hlídač. Nebo takhle: kde někoho vůbec potkám! (Jo, vlastně, taky u Billy vždycky někdo postává.) Ale stejně mě to s mojíma holkama na hřištích nebaví a radši děláme nějaké blbosti kolem.

Celý článek

PIKNIK BOX

DSC_0030

Brno je prý teď městem kavárenských povalečů. Kdo ví. Ale vždycky když tam přijedu, tak objevím něco zajímavého.

Třeba kavárna složená ze tří kontejnerů: PIKNIK BOX v Björnsonově sadu. (Vedle ulice Veveří, mezi Právnickou fakultou a poliklinikou Zahradníkova.) Hraje tu vlastně celý ten veřejný prostor, kavárna je jenom jedna část celku: park + občerstvení + dětské hřiště. Ideální kombinace.

Kavárna vznikla po revitalizaci parku na základě výběrového řízení vyhlášeného městem.

Líbí se mi vtipně pojatý prostor. A že je téměř oproštěný od reklamních propriet, tolik typických pro podobné občerstvovací kiosky. Líbí se mi ta kombinace promyšlenosti a neurčitosti.

„Prostředí může lidi kultivovat,“ říká jedna ze spolumajitelek kavárny Hana Severová. Kavárnu provozuje dohromady ještě s Magdalenou Grolichovou. Obě v kavárně pracují, otevřeno je denně, k tomu vypomáhají brigádnice. Jídlo je připravované na místě, pečou i vlastní dorty a makronky.

Celý článek

Tati, cos dneska dělal?

slepice

Baví mě dělat v práci činnost, kterou můžu vysvětlit čtyřletému dítěti.

Že dokážu svojí dceři jednoduše odpovědět na otázku: „Tati, cos dneska v práci dělal?“

Třeba že jsem vykopával díry na plot, ve slepičím výběhu, a slépky se mi motaly pod rýč a rozhrabávaly hlínu. Byly rychlé. Musel jsem je odhánět a zároveň dávat pozor, aby se nestalo neštěstí a nebyla k obědu slepičí polévka.

Celý článek

Jsou mé hodnoty na okraji společnosti?

hledání okrajů

O hledání společných hodnot v pracovní oblasti.

Jsem na cestě k práci, se kterou budu v souladu. Jsem na cestě jednoduše žít a nerozlišovat mezi prací a „koníčky“. Je to moc velká ambice?

Potkal jsem nedávno spolužáka z gymplu. Říkal jsem mu, čím se teď v poslední době zabývám, že nepracuju a kam směřuju. Že bych rád pracoval s lidma, kteří sdílejí stejné hodnoty. A na to mi on řekl, že „to pro mě asi bude těžké, najít podobné lidi“, že „jak mě tak poslouchá“, tak se nejspíš pohybuju někde na okraji a že bych měl slevit ze svých postojů. Říká mi to víc lidí. Že mám slevit ze svých postojů.

Pořád mi to potom vrtalo hlavou. Na okraji… Na okraji čeho? Většinové společnosti? Nebo většinové pracovní společnosti? Nejspíš to druhé.

Celý článek