FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Tag Archives: hodnoty


Můj návod na „slow“ marketing

fe-u-studanky

Hledám cesty, jak se uživit v dnešní době, která klade důraz na maximalizaci a zisk za každou cenu.

Na jednu stranu mě baví dobrovolná skromnost, minimalizace vlastních potřeb a spočinutí v přírodě. Na druhou stranu, žít jako poustevník nehodlám. Bydlíme ve městě, máme rodinu, chceme jíst kvalitní potraviny a děti dávat do lesní školky… A navíc to, čím se umím uživit, je zatím dost vázané na technologie, a tedy dost daleko od vysněného stylu života v souladu s přírodou.

Ve skutečnosti jde ale o souboj dvou principů: Neustálý růst za každou cenu (maximalizace zisku) versus zpomalování a orientace na člověka, tedy jít cestou daru místo zisku.

Ale jak to udělat s tou prací, abych dokázal fungovat v souladu se sebou?

„Vytvoříme vám web, který bude vydělávat víc.“

Nemám rád slovo marketing. Přestože vlastně v oblasti marketingu pracuju – grafik je pravá ruka markeťáka.

V mém ideálním světě marketing není potřeba.

Marketing je pro mě totiž sofistikovaný nástroj, jak vnutit ostatním něco, co nepotřebují, abych já mohl víc vydělat. A přitom všem se dokáže tvářit, že lidem pomáhá… Dalo se by o tom psát dlouho. Ale pojďme dál.

Ano, jsem naivní a zakládám si na tom:)

Když se na věci začnu dívat pohledem pětiletého dítěte, tak se cítím líp. Tak nějak víc v realitě.

Raději používám nemódní, staré slovo propagace. Dát vědět. Srozumitelně informovat. To si myslím, že umím. Neumím věci tlačit. Denně zprávy na facebooku, vytvářet obsah pro obsah. Pořád se někam cpát.

Proto hledám cesty, jak to dělat tak nějak „pomaleji“. Říkám tomu „slow marketing“. (Po vzoru slow food, slow fashion…) Samozřejmě, že ten pojem už se používá. Ale já jsem si k němu došel po svých.

Celý článek

Whatever makes you happy, do it!

Billa je a bude (kresba: Kri Urbank)

O vědomé tvorbě z radosti.

Chodím po městě a připadám si jako ve filmu. Dokonale nezúčastněný. Jako bych byl v komiksu. Je začátek února a v Bille lidi nakupujou polozelené jahody v plastové vaničce. A k tomu šlehačku ve spreji. Prodavačka má slepičí pohled i pohyby. Na reklamě je napsáno: Whatever makes you happy, do it. U toho je fotka kluka, co jede freeride někde v zasněžených Alpách. Je to reklama na sportovní oblečení.

„Bez jídla a s jediným přáním / poznat pravdu, tu nejvyšší
poznat, co je jenom pouhým zdáním / čekat, až Bůh prosby vyslyší“
(Pepa Nos, František z Assisi)

Dávám si housky s máslem a domácí ostružinovou marmeládou. Je to můj vlastní výrobek z nasbíraných ostružin. Jak absurdní mi připadá dělat z jídla předmět zisku. Zkreslovat informace za účelem prodeje.

Dneska jsem se snažil koupit si kalhoty. Protože už zoufale nějaké potřebuju, objel jsem všechny obchody i nákupní střediska. Dlouho jsem v nákupních centrech nebyl, vyhýbám se jim. Nic jsem nakonec nekoupil, už toho nejsem schopný. Všechno je buď šunt na pohled, nebo mi to nesedí. Ale hlavně, chci své peníze dávat do tohoto nesmyslu?

„V čí žiju době? Kdo tě válcuje?“
(Zrní, Pokraj)

Máte taky někdy takové pocity? Že už je dneska všechno přehnané do nesmyslných rozměrů? Od produkce jídla, přes oblečení až po energetiku… Že jsme totálně mimo sebe v těch základních věcech? Že ignorujeme svoje tělo, neumíme spolu komunikovat, neumíme vychovávat děti, ženy nevědí, jak rodit…

Celý článek

Jsou mé hodnoty na okraji společnosti?

hledání okrajů

O hledání společných hodnot v pracovní oblasti.

Jsem na cestě k práci, se kterou budu v souladu. Jsem na cestě jednoduše žít a nerozlišovat mezi prací a „koníčky“. Je to moc velká ambice?

Potkal jsem nedávno spolužáka z gymplu. Říkal jsem mu, čím se teď v poslední době zabývám, že nepracuju a kam směřuju. Že bych rád pracoval s lidma, kteří sdílejí stejné hodnoty. A na to mi on řekl, že „to pro mě asi bude těžké, najít podobné lidi“, že „jak mě tak poslouchá“, tak se nejspíš pohybuju někde na okraji a že bych měl slevit ze svých postojů. Říká mi to víc lidí. Že mám slevit ze svých postojů.

Pořád mi to potom vrtalo hlavou. Na okraji… Na okraji čeho? Většinové společnosti? Nebo většinové pracovní společnosti? Nejspíš to druhé.

Celý článek