FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Tag Archives: vnitřní svoboda


Cesta z bludiště vede dovnitř

spirála

Je to křehkost, ve které je zároveň obrovská síla.

Je to vesmír. Je to plnost, je to hlína. Je to prostor. Něha. Radost. Klid a pohyb zároveň.

Je to jako mandala, kterou vítr rozfoukne a je… fuč.

A co v tom vidíš ty?

Když se na chvíli zastavíš a jenom vnímáš.

Co je krásnější svět? Když zazvoníš a někdo otevře. Nemusíš hledat klíče, nemusíš říkat heslo, ani se nějak prokazovat. Prostě můžeš vejít.

Nejde si to objednat ani zaručit, můžeš si to jenom přát. Otevřít se tomu.

Pěkný adventní čas přeje Franta E.

Jak se nezbláznit v dnešním světě

Cesta ven titulka

O knize Jana Menděla „Cesta ven ze šíleného světa“

„Žijeme ve světě, kde je stále těžší uchovat si psychické zdraví a vnitřní rovnováhu. Mnoho lidí se proto začíná odklánět od hektického a materialistického životního stylu a snaží se vést alternativnější a duchovnější způsob života. Tento přechod ovšem není zdaleka jednoduchý, neboť ezoterika se za poslední roky stala velmi populární a  lukrativní oblastí, která je plná často protichudných směrů, rozporuplných názorů a scestných učení. Vyznat se v nich, neztratit se a najít si svou zlatou střední cestu není vůbec snadný úkol.“
Anotace knížky

Ano, tohle je moje téma. S mým vnímáním je pro mě těžké fungovat ve světě, který je plný manipulace a strachu. Psal jsem o tom už v článku Whatever makes you happy, do it! Dělám tedy, co můžu…

Nedávno se ke mně dostala tato kniha. Je plná praktických rad a doporučení, především z oblasti mentální hygieny, práce s vlastními emocemi a myšlenkami nebo jak přistupovat k duchovnímu rozvoji. Líbilo se mi hlavně, že texty stojí nohama na zemi a je v nich notná dávka povzbuzení i nadhledu.

Co mi utkvělo:

  • Zásadní věc jsou denní návyky mentální hygieny: Mít pod kontrolou své myšlenky. Nesledovat zprávy. Využívat chvíle před spaním a po probuzení pro pročištění myšlenek (např. formou meditace) a projektování pozitivních přání (afirmace, modlitba…).
    „Zvlášť po probuzení je ideální čas na jakékoli pozitivní myšlenky a afirmace do budoucna.“
  • Je důležité posilovat svou vůli, hledat vnitřní zdroje, nepolevovat, nevzdávat se, zůstávat za každé situace ve víře a naději ve správné řešení. (Mít pozitivní myšlení neznamená být sluníčkově happy od rána do večera – znamená to jen nenechat si vzít vnitřní radost).
  • Pro perfekcionisty (jako jsem já): Je dobré na sobě pracovat, ale zároveň být na sebe laskavý!
  • Pro hodně přemýšlivé (jako jsem já): Žijte život odpovědně, ale neberte ho vážně!
  • Emoce se vynořuje na základě myšlenky. Pokud máme pod kontrolou své myšlenky, pak můžeme mít pod kontrolou i své emoce.

Celý článek

Volte v každém okamžiku!

… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)

Nesleduju politickou scénu. Nemám sílu číst všechny ty zprávy. Ale volil jsem a z výsledku voleb je mi úzko.

Na druhou stranu, v den voleb jsem pracoval na zahradě a s radostí mohu konstatovat, že tam se ještě nic nezměnilo! (I když, víme, jak to Babiš má se zemědělskou půdou. Pronajmout – zchemizovat – vydělat. Ale to stále nic nemění na tom, že v přírodě se opravdu nic nemění!) Myslím to v nejobecnějším slova smyslu. Jsou věci, které nás dalece přesahují a nějaká vláda, nějaké volby, nějaký Pitomio…

Domnívám se, že lidi, kteří volili např. SPD, volili především ze strachu. Takže když teď, po volbách, my sami budeme mít strach „co bude“ na základě výsledků voleb, tak v té chvíli taky volíme strach. My totiž nevolíme jen o volbách. Volíme každý den. V každý okamžik se rozhodujeme, co budeme dělat a jak zareagujeme. Každá naše myšlenka, každý nepatrný čin je volba. A ta volba je na každém z nás. Právě teď, v přítomném okamžiku máme tu moc. Tady náš hlas nepropadne!

Když jsem se dostal na vědomější cestu a začal jsem pozorovat svoje myšlenky, bylo mi (a často i je) dost špatně ze sebe samého. Jak přemýšlím o ostatních. Kolik mám v sobě nenávisti, závisti. Jak se povyšuju. Jak se ponižuju…

Jestli máte pocit, že nemáte nad svým životem moc, tak nad svými myšlenkami moc máte. Myslete na to, když nebudete vědět, jak dál. „Nezáleží, co děláš, ale s jakým naladěním to děláš.“ A to tě povede dál.

p. s.

V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.

Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.

S láskou
FE

Ke stažení: Kázání Petra Pivoňky z neděle 22. 10. 2017 (PDF)
V textové podobě: http://blog.f-e.cz/2017/10/kazani-petra-pivonky-z-nedele-22-10-2017/

Kázání Petra Pivoňky z neděle 22. 10. 2017

… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)

V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou politickou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.

Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.

S láskou
FE

Kázání Petra Pivoňky
Evangelický kostel Zlín, neděle 22. 10. 2017

 

Filipským 4 (4–9):

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!

Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.

Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Celý článek

Velký pátek

Už jsem rozhodnutý žít v lásce a dávání. Přijímat vše, co se objeví, jít touto cestou. Už jsem rozhodnutý!

Tak na co ještě čekám? Proč si pořád stěžuju? Proč pořád po někom něco chci? Proč ostatní posuzuju, hodnotím – co a jak dělají. (Vždyť od toho je tady někdo jiný…)

Dovolit všem dělat, co potřebují. I když to není v souladu s mými hodnotami. Být schopný vnímat to, co jiní lidé tvoří z pocitu strachu a v manipulaci. Zároveň ale tvořit v souladu se svými hodnotami a přitahovat si lidi, kteří to mají podobně.

Proč se pořád takto chovám? Říkám, asi jsem prostě takto zvyklý. Celý život. Ale teď už to vidím, a nechci to takto.

Celý článek

„Čím víc děláš věci, se kterýma nejsi v souladu, tím víc jsi „předposraný“.

A naopak: Čím víc jsi v souladu s tím co děláš, tím víc máš koule udělat to po svém.“

Whatever makes you happy, do it!

Billa je a bude (kresba: Kri Urbank)

O vědomé tvorbě z radosti.

Chodím po městě a připadám si jako ve filmu. Dokonale nezúčastněný. Jako bych byl v komiksu. Je začátek února a v Bille lidi nakupujou polozelené jahody v plastové vaničce. A k tomu šlehačku ve spreji. Prodavačka má slepičí pohled i pohyby. Na reklamě je napsáno: Whatever makes you happy, do it. U toho je fotka kluka, co jede freeride někde v zasněžených Alpách. Je to reklama na sportovní oblečení.

„Bez jídla a s jediným přáním / poznat pravdu, tu nejvyšší
poznat, co je jenom pouhým zdáním / čekat, až Bůh prosby vyslyší“
(Pepa Nos, František z Assisi)

Dávám si housky s máslem a domácí ostružinovou marmeládou. Je to můj vlastní výrobek z nasbíraných ostružin. Jak absurdní mi připadá dělat z jídla předmět zisku. Zkreslovat informace za účelem prodeje.

Dneska jsem se snažil koupit si kalhoty. Protože už zoufale nějaké potřebuju, objel jsem všechny obchody i nákupní střediska. Dlouho jsem v nákupních centrech nebyl, vyhýbám se jim. Nic jsem nakonec nekoupil, už toho nejsem schopný. Všechno je buď šunt na pohled, nebo mi to nesedí. Ale hlavně, chci své peníze dávat do tohoto nesmyslu?

„V čí žiju době? Kdo tě válcuje?“
(Zrní, Pokraj)

Máte taky někdy takové pocity? Že už je dneska všechno přehnané do nesmyslných rozměrů? Od produkce jídla, přes oblečení až po energetiku… Že jsme totálně mimo sebe v těch základních věcech? Že ignorujeme svoje tělo, neumíme spolu komunikovat, neumíme vychovávat děti, ženy nevědí, jak rodit…

Celý článek

Příběh morčete

Bylo jednou jedno morče. Přešlechtěné domácí zvířátko, opečovávané, v pohodlí městského bytu. O nic se nemusí starat, vše dostane: vodu, podestýlku, seno, zrní. I okurek, mrkvičku, občas třeba i meloun… Na druhou stranu je závislé na jediném (dosud celkem jistém) vnějším zdroji. Uzavřené v nezdravém prostředí panelákového bytu. Omezené v pohybu a neschopné rozhodovat samo o svém životě.

Potravu a veškerou péči dostává za to, že se chová vzorně. Svou energií zlepšuje energii těch, co ho chovají. Umí různé zábavné kousky, které se naučilo na povel za odměnu vykonávat zcela bezchybně. Chová se vzorně, nic neničí, neleze, kam nemá.

Tu klec si morče dlouho neuvědomovalo. Jenže pak se něco stalo. Něco skoro nepatrného. Možná to byl závan vůně z otevřeného okna. Nebo neznámý, ale zřetelný vzdálený zvuk.

S morčetem to uvnitř pohnulo. Co to je? Ta vůně! Ty zvuky! Morče začíná být vnímavější k sobě samému. Začíná si uvědomovat, že je součástí přírody a co je jeho podstatou. Dochází mu, jak žije. Omezené, závislé, ve zlaté kleci. Ale ta příroda! To volání je nesnesitelné!

Postupně přichází na to, co chce. Jenomže si uvědomuje, že vlastně vůbec neví, jestli by v přírodě dokázalo přežít. Že mu chybí základní dovednosti a zkušenosti. Už po několik generací žije takto, takže v rodině nebyl nikdo, kdo by mu dovednosti předal. Jak si najde potravu? Jak si vybuduje příbytek? Co dravci? A jak naložit se vší tou svobodou, kdy se musí rozhodovat, co a jak, kdy a s kým bude dělat? A k tomu všemu, tohle morče má už svá vlastní mláďata, to není jen tak…

– – –

Jeho i můj příběh pokračuje a zatím nevím, jak to skončí. Tedy, říká se, že všechno nakonec dopadne dobře a pokud ne, tak to ještě není konec. Taky jsme kdysi s kamarády vymysleli hypotézu, že „všechno jednou změkne“. Je to vtipné, mnohoznačné a zatím jsem nenašel důkaz, který by to vyvrátil.

Jsem stále na cestě a snažím se být přítomný.

Pěkný den, FE