FE / TVŮRCE HUMUSU

Mým cílem je vytvářet úrodnou půdu. A to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu.

Tag Archives: Zlín


Kázání Petra Pivoňky z neděle 22. 10. 2017

… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)

V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou politickou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.

Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.

S láskou
FE

Kázání Petra Pivoňky
Evangelický kostel Zlín, neděle 22. 10. 2017

 

Filipským 4 (4–9):

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!

Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.

Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Celý článek

Zmizely billboardy!

zmizelý billboard

Hurá! Na sídlišti nám zmizelo několik billboardů!

Byly to některé z těch hodně otravných, co jsou přímo u chodníků, u zastávek…

Možné vysvětlení:

a) Budou zrušeny.

b) Budou nahrazeny novými, ještě lepšími.

Uvidíme.

 

p. s. Přes prázdná místa je zase vidět. Je vidět na okolí. Zmizelo trochu vizuálního smogu. Tak si říkám, co kdyby zmizely i ty megaboardy, co jsou třeba v Malenovicích nebo podél silnic prakticky všude kolem Zlína. Byla by zase vidět krajina!

 

Komunitní aktivity: Kudy teče řeka?

DSC_0493

Co se stalo za poslední tři měsíce. Co máme. Naše cíle. Pohled zevnitř.

Včera to byly přesně tři měsíce od první schůzky ke komunitním aktivitám. Mezitím jsme prošli dalšími schůzkami, pracovali, plánovali, vymýšleli, prozkoumávali slepé uličky… A kromě toho vznikl obchod potraviny bez obalu zlín, který začátkem ledna otevřela Ingrid Poppe.

A co jsou to ty komunitní aktivity? Někdy si říkám, zajímá to vůbec někoho? Ale ano, lidi reagují, když říkám, že bychom chtěli vytvořit nekomerční prostor pro setkávání. Ale zapojit se do přípravy je už těžší. Myslím, že i proto, že to nejsou tak čitelné aktivity jako bezobalový obchod. Vlastně jsem si tak trošku zkusil komunitní plánování bez objednávky a myslím, že to úplně není ta pravá cesta.

Každopádně, našim cílem je rozvoj místní potravinové komunity. Se zaměřením na zdroje a dovednosti lidí. Když říkám naším, myslím tím neformální sdružení Kompost Zlín. Což je vícemeně pár aktivních lidí (Já a Radek Horák) a pak občasní podporovatelé (cca 70 lidí na mailing-listu), se kterými se potkáváme spíš neformálně.

Původní představa byla, že Kompost Zlín bude provozovat malé komunitní centrum ve společném prostoru s bezobalovým obchodem. Ukázalo se ale, že s Ingrid máme dost odlišné představy a ona má větší plány na rozvoj, takže nakonec celý pronájem přenecháme jí.

A já, vzhledem k tomu, že začínám na volné noze, se budu moct plně věnovat svojí práci. To, co chci rozvíjet, jsem nazval kreativní procesy. Jsou to postupy a metody, které umožňují hledat řešení potřeb lidí v daném místě. Kreativní procesy mohou přispět ke vzájemnosti a porozumění. Mohou být protiváhou dnešního uspěchaného světa zaměřeného na výkon a výsledek bez ohledu na člověka.

Takže když to shrnu, teď se potřebuju naplno věnovat práci. A když budu mít zajištěné základní potřeby, můžu se pak dál věnovat rozvoji komunitních aktivit. Zároveň můžu rozvoji místních komunit přispět právě svými dovednostmi a zkušenostmi. Nechci se ale tlačit do nějaké role, která mi nesedí.

Takže moje zásadní otázka zní: „Jak můžu pomoct druhým naplnit jejich potřeby? Jak můžou oni pomoct naplnit moje potřeby?“

Celý článek

Jak daleko je k sousedovi?

p1110055

O sociálním kontaktu v místě bydliště. O veřejném prostoru na sídlišti.

To je fakt neuvěřitelné. Minulý týden jsem poprvé mluvil se sousedem z vedlejšího bytu. Po třech letech co tu bydlíme! Jel náhodou trolejbusem… Zjistil jsem, že máme hodně společných témat! A že vůbec není tak odtažitý, jak vypadá. Možná je, stejně jako já, taky spíš introvert, takže jsme prostě jenom nikdy neměli příležitost se blíž seznámit.

Já jsem založením introvert, který se musel vědomě naučit komunikovat s lidma. Už dávno se umím zeptat prodavačky, co potřebuju. Naopak už umím i cíleně oslovit cizí lidi na ulici. No jo, nouze mě naučila. Ale stejně mi to nejde přirozeně, třeba když je někde pohromadě moc lidí. A když je prostředí sociálnímu kontaktu nevlídné, jde mi to hůř.

Veřejný prostor před naším panelákem je přeplněné parkoviště a zelený trávník. Občas okrasný keř. Nic extra, ale jde to. Vzadu za domem je neudržovaná zeleň, kam lidi hážou úplně v klidu odpadky z balkónů. Hnus. Občas mám chuť to změnit – ten prostor by se dal krásně předělat na sousedské místo – vytvořit tam nějaké prvky pro děti, posezení pro dospělé, zeleň, třeba i něco málo pěstovat… Měl jsem tyto nápady a tak jsem hledal podporu u sousedů, rodin s dětmi. Jenomže jsem zjistil, že to nikoho nezajímá. Oni totiž všichni nějakou zahradu/chalupu/chatu mají a tam ten čas tráví. Tady jenom přespávají. Jenže takhle já žít nechci, já nechci furt někam dojíždět, doprava už tak je šílená…

Tak se to ve mně pere. Chvilku bych něco měnil, ale vlastně se mi moc nechce. Občas něco zasadím, třeba slunečnice. Pak zase je to spíš „odjebať sa odtialto“, a toužím po vysněném životě na vesnici. A přitom, tady je o víkendu takový klid! Žádné sekačky, křoviňáky, motorovky…

No, tak.

Nakonec už taky pokukuju po zahradě poblíž Zlína, abych zapadl (když bych vypadl), jinak se z toho tady zblázním, protože to sídliště, to je normálně o víkendu město duchů!

Celý článek

Komunitní prostory ve Zlíně: začínáme

img_0647

Zápis a fotoreport z prvních schůzek ke komunitním aktivitám ve Zlíně.

Možná už jste se doslechli, že ve Zlíně vzniká něco nového. V této fázi je to tak, že máme pronajaté prostory na Vodní ulici. Tam by měl vzniknout bezobalový obchod (ten bude provozovat Ingrid Poppe) a také prostor pro naše komunitní aktivity, týkající se potravin, soběstačnosti a udržitelnosti (který budu spravovat já). Minulou středu jsme se k tomu poprvé sešli v širší skupině. Bavili jsme se i o budoucím potenciálu baťovského domku na Zálešné.

Vnímám to teď jako bod nula: začínáme, poznáváme se, dáváme si dohromady naše představy… Máme spoustu dovedností, máme i zdroje (kterým se ještě budeme věnovat více), máme nápady.

Chceme se věnovat pěstování a zpracování potravin, chceme vytvořit tvůrčí prostor pro workshopy, kurzy a setkání, chceme sdílet věci a informace, chceme se zapojit do zlínského kulturního dění.

Celý článek

Jak to mám teď s prací

restart

Občas se ptáte, jak to mám teď s prací.

Takže:

1.
Trochu se vracím ke grafice, protože jednak je to jediná věc, kterou opravdu umím a potom, brzo bude zima a venkovní práce nebudou. Chci ale zatím, dokud dovolí počasí, kombinovat práci venku a u počítače. Třeba jsem pomáhal na tvorbě přírodních zahrad, stromolezcům jako „graubmen“, různě na stavbách, v terénu…

(Teď zrovna budem sušit ovoce, tak to bude zase rodinná akce.)

2.
Zároveň chci rozvíjet kreativní procesy (zatím jsem to nazval takto). Jsou to postupy označované jako „kreativní řešení problémů“, nebo „design thinking“. Už s tím mám docela zkušenosti. Funguju nejčastěji jako průvodce – všude tam, kde vzniká něco nového nebo kde je potřeba hledat cestu. Sám nevím, kam přesně se to vyvine, ale už se na to moc těším!

3.
A taky se objevují příležitosti tady ve Zlíně, které bych nazval obecně jako „komunitní aktivity“. Chci je spolu-vytvářet, přispět tím, čím můžu přispět já. Pokud to vyjde, budeme mít od města pronajaté prostory na Vodní (vedle mé současné pracovny). Tam by měl vzniknout komunitní prostor: Jednak bezobalový obchod a sdílená pracovna. A taky prostor pro přednášky, workshopy a setkání na téma potravinové soběstačnosti, udržitelnosti, sdílení…

Celý článek

Jděte s tou reklamou do prdele!

DSC_0006

Tak jsem se dneska nasral, úplně nečekaně. Stáhl jsem okýnko a řval jsem na řidiče reklamního „vyřvávacího“ auta, který zrovna čekal na křižovatce, ať s tou reklamou jede do prdele.

Toto jsem napsal na mail info@charley.cz:

Dobrý den,

chtěl bych se omluvit řidiči vašeho reklamního auta, na kterého jsem dnes ve Zlíně na Jižních Svazích (křižovatka Středová-Budovatelská) křičel „ať s tou reklamou jede do prdele“. Nic proti němu osobně nemám. Ujely mi nervy, přiznávám.

Prosím, vyřiďte mu moji omluvu.

Celý článek

Hrajeme si spořádaně

DSC_0035

Ale ne, není to tady tak strašné… Jo, občas na člověka vykoukne takovýto kout, hned u zastávky… Ale jinak teď už je sídliště po těch letech pěkně zarostlé, zelené… Jenže furt je to sídliště. Pro mě kultivovanost veřejného prostoru důležitá je. I když, dřív to tady vypadalo jako po náletu a možná, že to nevadilo. Jako děti jsme si hráli celkem kdekoli. Já nejraději na těch zarostlých haldách, jedna byla fakt obří, chodil jsem tama zkratkou pro zmrzlinu a představivost fungovala. Teď je v těch místech kultivovaný park s hřišti, na kterých jsou nejmodernější atrakce, včetně jednoho, kde mají ty různé posilovací náčiní. Je to jakože určeno spíš pro teenagery a dospělé, ale hrajou si tam všechny generace. Takže konečně aspoň místo, kde potkám i jiné lidi, než kombinaci dítě+hlídač. Nebo takhle: kde někoho vůbec potkám! (Jo, vlastně, taky u Billy vždycky někdo postává.) Ale stejně mě to s mojíma holkama na hřištích nebaví a radši děláme nějaké blbosti kolem.

Celý článek

Dobrý den na sídlišti

Když jsme se přestěhovali sem do paneláku na Jižňáky, kam se mi moc nechtělo, připadalo mi to tady nevlídné až depresivní. Nikoho jsem v okolí neznal. Lidé na ulici mi tu připadali tak cizí a uzavření.

Tak jsem si řekl, že to, co od lidí nedostávám, budu dávat já jim. Trochu experiment. Že se budu chovat, jakobych tady už dávno byl „doma“. A tak jsem začal všechny zdravit. „Dobrý den“ + úsměv.

Hodně zajímavý experiment. Někdy je třeba docela těžké pozdravit člověka, který se na vás ani nepodívá. Ale ve většině případů to docela funguje. Úsměv je nakažlivý. Zní to jako klišé, ale je to tak. Taková změna! Ve vteřině je z „cizího“ člověka někdo sympatický. Jakoby z toho „chodícího objektu“ na malou chvilku vykouklo něco lidského.

ZLÍNSKÝ KOMPOST

Zlínský kompost

2. dubna jsme v Novém světě uspořádali setkání lidí ze Zlína a okolí, které zajímá udržitelná společnost, lokální ekonomika, pěstování, design a především – permakultura. Podívejte se na fotoreport.

(Autorem fotek je Zdeněk Němec – díky!)